Okolí Barcelony – Montserrat
Montserrat
Horský masív Montserratu se zvedá asi 30 km severozápadně od Barcelony; je široký 5 km a dlouhý 10 km. Nejvyšším vrcholkem sv. Jeronýma dosahuje 1235 m. Rozeklané skály bizarních tvarů připomínají obří varhany navršené na sobě. Jsou tvořeny třetihorními vápencovými konglomeráty. Slepence vytvářejí celá skalní města a vysoká defilé s různými skalními útvary nazývanými Obr, Velbloud, Kočičí hlava atd. Geomorfologicky jsou blízké útvarům Súlovských skal, avšak jsou mnohem vyšší.
Suché skalnaté stráně téměř bez půdního pokryvu hostí více než 1500 druhů vyšších rostlin a desítky druhů ptáků a savců. Montserrat je unikátní přírodní rezervací a pokladnicí na styku pobřežního pásma Středomoří a vnitrozemských hor v blízkosti Pyrenejí.
Montserrat je pověstné náboženské středisko s poustevnami a kláštery. Nejstarší doložené svatyně na Montserratu pocházejí z 9. stol. Malé kapličky a poustevny, rozseté na horském hřebeni, byly zasvěceny P. Marii. Klášter zde založil opat Oliva či Oliba r. 1025. Sto let později se sem dostala zázračná socha černé Panny Marie, která klášter proslavila a stala se vzorem pro mnohé kopie. Ve 13. stol. zde vznikla nejstarší doložená škola církevního zpěvu (Escolanía), působící dodnes. Kostely zasvěcené Montserratské madoně jsou zakládány v Mexiku, Chile, Peru a na dalších místech.
R. 1631 přišli montserratští benediktýni do Vídně. Do jejich špitálu, poničeného na sklonku druhé světové války, se uchýlil před smrtí i L. v. Beethoven. Za pět let po příchodu do Vídně rozšířili svou činnost do Prahy a usazují se v Emauzích. Zde skončila slovanská bohoslužba už koncem šestnáctého stol. Dále pak konali mniši českého původu bohoslužby v latině za opata Adama Benedikta Bavorského (1615-1635); ten s nimi odešel ke sv. Mikuláši na Starém Městě a na jeho místo přišli benediktýni montserratští, vedeni I. Penalosou Mondragónem. Přinesli s sebou kopii sochy P. Marie Montserratské, a dali Emauzům i svůj nový erb, horu rozříznutou pilou (Montserrat = Mons serratus). Při přestavbě kláštera v Praze postavili montserratští benediktýni barokní věže, zničené bombardováním ve druhé světové válce (a nahrazené už předtím beuronskými mnichy v 19. stol. neogotickými). Kopie montserratské Madony se zachránila při bombardování a dnes je vystavena v kostele sv. Ignáce na Novém Městě pražském. Jméno Montserratu nese i vrch poblíž Slavonie, a montserratská Madona byla uctívána i na hradě Bezdězu (dnes ve farním kostele v Doksech).
Další vazbou českého prostředí na Montserrat je nejznámější socha českého sochaře Matyáše Bernarda Brauna znázorňující poustevníka Garína v lese u Kuksu. Garín byl montserratský poustevník, který se kál za zabití dcery hraběte barcelonského, kterou podle legendy nakonec vzkřísil.
Katalánský Montserrat byl vypleněn a opuštěn za napoleonských válek; nová bazilika byla vystavěna až r. 1876. K obnově slávy této hory přispěli němečtí romantici. Humboldtův popis svatyně a hory silně ovlivnil o něco později Schillera, Goetha a Wagnera, o němž se vypráví, že zde začal psát svého Parsifala. Znovuvybudování chrámu mělo význam nejen náboženský, ale i národnostní. Montserrat se stal totiž symbolem duchovního probuzení Katalánie a zůstal jím i po občanské válce. Představoval totiž jednu z hlavních opozičních skupin, opatrně, ale důsledně postupujících proti režimu generála Franka, a vydával se tu jediný katalánský psaný časopis, dodnes vycházející (Serra d’Or).
Montserrat je významným poutnickým i turistickým střediskem, kam přichází kolem miliónu návštěvníků ročně. Slaví se tu různé svátky náboženského i světského charakteru. Přístup na horu je lanovkou i silnicí. Lze sem dorazit i celodenní pěší túrou, po úzkých ovčích stezkách, vedoucí kolem půvabných pousteven a kostelíků až k vrcholové části pohoří.
Stovky až 30 m vysokých skalních věží a oblé hladké útesy vysoké až 400 m lákají horolezce nejen ze Španělska, ale i ze světa. Specifické vlastnosti vápencových slepenců vyžadují zvláštní techniku lezení známou jako montserratská škola. U vesnice Collbató objevili katalánští jeskyňáři řadu jeskyň, z nichž pouze jedna je přístupna veřejnosti.
